7. ZÁPISEK

11. srpna 2018 v 13:19



Dneska venku prší, běhat tedy nemusím. A zítra taky nevyběhnu, míním dojet osobním vlakem málem až do galerie, to se ví, že té výtvarné. Takže mohu popoběhnout zde, alespoň tedy dnes.
A začít musím příhodou velmi nečastou v této genocidně zločinné zemi, třeba si ji k poučení někdo přečte, dokonce ke svému vlastnímu polepšení uváží.
V úterý navečer jsem potkal Miloša Sikoru, který má mezi místními pověst čehosi jako poprčence, vracel se zrovna opět z Polska zřejmě z kteréhosi archivu, od sběratele, pamětníka, nebo tak. Rekonstruuje totiž už roky příběh svého dědečka, či dokonce pradě-, umučeného po válce ubeky.
Vyměnili jsme si několik všeobecných vět, když já si uvědomil, že by mohl mít nějakou dokumentaci související s průkazy totožnosti, jak platívaly v posledních 70 letech na území tady Těšínska.
Poprosil jsem, zdali by se doma nepodíval, on slíbil, že ano, jenom si vyžádal, abych mu tento úkol ještě připomenul e-mailem. Na adresu solom @ email.cz .
Za pouhé 3 tři dny, tedy včera, v pátek, jsem už měl ve schránce první zásilku asi 10 kusů, z nichž 2 naprosté rarity průkazů, které jsem nikdy neviděl. Jednu zde tisknu hned, byl vydán v říšskoněmeckém Těšíně 1. května 1944, jenž byl namísto svátku zcela běžným pracovním dnem. Rub tohoto dokladu tvoří dvoulist opatřený fotografií a výčtem personalií v rozsahu, v jakém jsou víceméně obsaženy na lících kartiček dnešních o/Občanských průkazů.
K jakému účelu dotyčný AUSWEIS (bez přívlastků) sloužil, ještě nechápu, neboť mám za to, že v tamté době existovaly na Těšínsku úředně 4 stupně německé státní příslušnosti - a ještě snad jeden stupeň určený pro ten nejposlednější polský plebs.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama