15. ZÁPISEK

14. srpna 2018 v 10:01



Pominu-li sebe, nikdo zdejší tenkrát neprotestoval, v roce 1990 prkotina jako jsou pouhá 2 názvová slova jakési pominutelně samozřejmé legitimace nikomu ze zdejších nestála za zájem - ani odborníkům práva ústavního, natož toho správního, a zejména ne hlídačům čehosi jako kvality české slovní zásoby, organizačně shloučeným v instituci nazývající se Ústav pro jazyk český České akademie věd.
Odkud mi včera, zrovna v nešťastný den 13., přišla odpověď, k níž se vyjádřím poněkud zeširoka.
Občan bylo kdysi slavné, revoluční slovo.
Cituji přesně, co pokračovalo ještě šířeji, když bylo předneseno Ludvíkem Vaculíkem na sjezdu československých spisovatelů na konci června roku 1967, tedy před 51 lety, vypočítávám všem těm dnešním zdejším babišům.
To jsem ještě žil.
O rok později dorazila sovětská vojska, tedy před 50 lety, za týden bude jubileum a babiši, nositelé o/Občanských průkazů už od podzimu vítězného roku 1948, si ani nevzpomenou.
Platí však, že od té doby se v této zemi nesmí slovo občan ani vyslovit, jeho známost se proto ztratila, a kdo nesouhlasí, nechť zkusí vyjmenovat kterési je konstituující 3 atributy, které ono slovo v sobě obnáší.
Abych takové odpovědi usnadnil, požádal jsem jazykový ústav o několik citátů z jeho thesauru, jak jej tato instituce spravuje, o zmínky týkající se toho, jak se slovo občan konstituovalo v české slovní zásobě.
Bylo mi odepsáno, že za takovou službu se platí, že je zpoplatněna, třebaže si vzpomínám, s jakým že nadšením byla ještě v roce 1991 a 92 poskytována zájemcům úplně zdarma. Zpoplatnit cosi tak civilizačně veřejně užitečného svedou tak leda babiši. Malí i funkčně velcí, i ti s velkým B nebo K, takto korporativně přispěli k oné okolní bezdějinnosti, též i zcela hovadsky dnešnímu uživatelskému zprostituovávání mateřského jazyka.
Nositelé o/Občanských průkazů jako důkazy bezobčanskosti skrze ně.
Netuším, ve kterém roce po válce byl dokument z obrázku vydán, každý snad zaznamená změnu jeho titulu, zkrácení jeho názvu, o tamten prvorepublikový přídomek manifestující státnost člověka.
Po denacifikujícím zrušení 2 Norimberských zákonů na čemsi takovém jako institutu státního občanství již nebylo možné setrvávat ani slovně.
Dopříště se proto podívám, ve kterém roce byl sestaven Pakt lidských práv, ale připadá mi, že to muselo být ještě před zdejším Únorem 48.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama