Duben 2015

KUFÍREK 29. – JAKÉSI ANALOGIE PRO NEMOŽNOU DÍVKU BY TU BYLY:

30. dubna 2015 v 9:41




Kufr je krabice.

I betlém je krabice.
Betlém ovšem třeba, s jesličkami namísto roztahovacího gauče, jako analogie narození Páně, je kromě události, věci i intelektuální fakt.

Vánoční betlém tedy, ač velmi primitivní zpodobení intelektuálního faktu, stojí za inspirující pozornost.

Prázdninová nedakonická výstava by ovšem neměla být čímsi jako krajovou národopisnou výstavou takovýchto a obdobných rázovitých exponátů.



A pouze doufám, nemožná dívko, že mezi zdejšími domorodci není nikdo, popřípadě taková, jež ihned pomocí těchto triviálních klapetek (špalíčků) ihned v představě neuviděli výjev namalované události Klanění tří králů v podobě obrazu nějakého středověkého mistra.

To jsou tedy ty Nedakonice jako intelektuální míra - neboť jsme tam (budeme) na zcela zastrčené vsi. Na vsi od Matičky pražské Metropole na pouhém Slovácku vzdálenější ještě dále nežli ony provinčně nejvzdálenější guberniální sibiřské osady politických vyhnanců nebo lovců tuleňů.

((V souvislosti takovéto zaostalosti je třeba vzpomenout, že pro nedakonickou výstavu nebude po celých 12 dnů jejího trvání k dispozici elektrický proud.))

Třebaže krabičkou je například televizor, tablet, a obdobný ve velkých městech zcela běžný inventář.

K úvahám o věcném obsahu případné prázdninové nedakonické výstavy přesto připojuji zmínku o autorské jednotlivosti Tomáše Svobody s názvem SÍLA KONTEXTU, a vzápětí ho ještě dnes vzkazem na fejsbuku poprosím, zdali by pro potřebu časopisu CHRON nesestavil pár souvisejících zápisků.

NEBOŤ KAŽDÝ NEDAKONICKÝ EXPONÁT BY MĚL BÝT PŘEDEVŠÍM JEHO SAMÉHO STAV OZŘEJMUJÍCÍ DOKUMENTACÍ.




Takže, nemožná dívko, popsal jsem stručnou ukázkou zase jednu možnou inspirační cestu k případnému příspěvku na nedakonické letní výstavě, k wittgensteinovské krabičce jistého intelektuálního obsahu i věcného druhu.

Slova zde v mysli vybuzují obrazy, jak je známe z fotografií holocaustu ze stránek historických knih.

Obrazy se tu rodí jinak, než že by byly přímo před sebou viděny.

Proto jedině nemožná dívka už teď ví, VÍ, že například hned příští ukázka, byť instalovaná jako krabička, je už dnes jen pouhé vizuální zdobítko.




.

KUFÍREK 27. – PÁR NÁVODŮ PRO NEMOŽNOU DÍVKU:

29. dubna 2015 v 13:49



I pro zcela nemožnou dívku je velmi obtížné ihned si představit, co to je tak asi zhruba ono, co zde s takovou bezdefiniční samozřejmostí nazýváme intelektuální fakt.

Popřípadě naprosto zcela úskočně, a bez jakýchkoli teoretických podpor a důkazů: ZOBRAZOVÁNÍ (či ZOBRAZENÍ) INTELEKTUÁLNÍHO FAKTU, hu!

Abychom byli korektní, nejdříve tedy poskytneme několik krabic příkladů toho, co zřejmě podstatou či podstatností zobrazenými intelektuálními fakty není:


Původně (autorem či autorkou) byl tento artikl pojmenován názvem boxAgry, HLADOVÁ KRABICE tedy snad.
Rozevřenými víky připomíná doširoka otevřenou papulí, dejme tomu, Otesánka.
Uvnitř, v krychlovém břichu, může být již pozřeno ledacos.
Jakýkoli předmět, jakýkoli význam, souvislost.
Při takovémto předurčení údělu žráče nebo požírače můžeme uvnitř vměstnat cokoli.

Zde na chvíli výklad přeruším, a v souvislosti se zmíněnou pohádkovou postavou Otesánka jej začnu odjinud.


Krabicové loutkové divadlo.
Jeden způsob prezentace brouka wittgensteina, živě, přímo na místě v Nedakonicích.
Dokonce s hraným špílem na Wittgensteinovo téma, dejme tomu s inscenací oné historky, kdy příští filozof neuprosil olomouckého ponocného o poskytnutí ubytování v místnůstce nahoře na málem vrcholu radniční věže.
Nebo si umím pro nedakonickou příležitost představit inscenačně rozvitější četbu zápisků Wittgensteinových deníků od 1. září až do Vánoc válečného roku 1916.
Kombinovanou s citacemi z jeho několikastránkové vojenské dokumentace, například - kterou by ovšem nějaký lenoch nebo lenoška museli přeložit, nacházející se ve Vídni, vůbec poprvé do češtiny.


Použití další krabice implikuje jakýsi pseudomýtický tanec, pohybové kreace jiného druhu, včetně jakési performance na kterési (zatím blíže neurčené) wittgensteinské téma.
Tedy něco, co se ještě neví, ale někde v dáli za úvahou se již možná zjevuje.


No a nakonec jsem si nechal cosi k ilustraci toho, co taktéž není oním zobrazením intelektuálního faktu, a co by se v žánru instalace mohlo zcela samozřejmě i důvodně nacházet uvnitř, v nitru nebo útrobách, oné již výše představené hladové krabice.
Co však není hledaným, byť je to jako řešení překvapivé, humorné, atd. - tedy cosi takového, co nemůže vzniknout bez účasti živého intelektu, jenž je již počátkem, nebo podmiňujícím základem, onoho hledaného stavu intelektuální.


Takže, nemožná dívko, po takovémto popisu jen zčerstva do toho!

Neboť jen nemožní jsou schopni uskutečnit věcmi představy nemožné…





.

KUFÍREK 26. – INTERLUDIUM PRO NEMOŽNOU DÍVKU:

28. dubna 2015 v 13:46







Nemožná dívka je v souvisejících poměrech prostě zcela nemožná.

Ludwig Wittgenstein, filozof, by o předešlé větě zřejmě poznamenal, že se jedná o tautologii.
Tedy o cosi stávající stav intelektuálně rozvíjejícího.

A v tomto smyslu se po ní proto tady rozhlížíme - třeba se odkudsi zjeví, nabídnuté přečte si.

Vždyť už touto předchozí schopností pouhého čtení by byla již poněkolikáté mezi zdejšími nemožná.

Chronicky opakovaně nemožná dívka…



.

KUFÍREK 25. – TÉMA TÝDNE JE "NEMOŽNÁ DÍVKA".

28. dubna 2015 v 13:36




Ano, Tato dívka v keckách je nemožná.

A to nikoliv snad proto, že se zde dopustila čehosi takového, čemu se zde říkává fópá - je zde v č(!)esku nemožná ze zcela naprosto jiného důvodu:

se jí chtělo, přistoupila k filozofovi, narozenému dávno před 134 lety, co nejblíže.

Třeba je to ona, co zde poté nechala po sobě tento žebříček.


A opět platí, že nehanobila filozofův hrob.

Poněvadž o onom filozofovi věděla cosi více, a proto je v č(!)esku poznovu nemožná - znala totiž onen jeden filozofův výrok o žebříku, a tak mu jej po dlouhých rocích na hřbitově v anglické Cambridge vrátila.

A hrob tímto žebříkem i přizdobila, neboť takhle se to dělává i na zdejších hřbitovech.


Znáte hobity?
Když nemůže ta nemožná holka, tak se o filozofův hrob starají oni.
Poněvadž, i když je neznal, měl je rád.
Zato autor hobitů znal onoho filozofa velmi dobře, neřkuli osobně.
Takže hobiti:


Jednoho z nich objevíte přímo uprostřed obrázku, schovaného, jak už to v hobitích případech bývá, támhle za listem.

Shrnuto:
pro ty ze zdejších, které by se chtěly stát holkami takovéhoto nemožného druhu, zopakuji předešlý dnešní výklad jako někde v kině:


Takže pro tu holku, které se rozhodla být ještě více nemožnou, mám tady filozofům žebřík vysvětlující citát a ukázku, jak jej lze rozvinout náznakem uměleckého díla:





.