Týká se tato definice vůbec někoho zdejšího?

13. září 2013 v 12:26




Včera jsem opět zažil jednu běžně domorodou příhodu, sestávající se z domorodě stejného druhu příhod několika.
Začal jsem ji tím, že jsem na stránku s odkazem https://www.facebook.com/pages/Duckrabbit-jeho-stopy-ve-ve%C5%99ejn%C3%A9m-intelektov%C3%A9m-prostoru/297563737043955 dopoledne zveřejnil následující dílčí citát z Wittgensteinovy knihy FILOZOFICKÁ ZKOUMÁNÍ a zeptal se zcela triviálně, kdo ze čtoucích mu rozumí, ve smyslu odpovědi: koho se, ve smyslu profesním, týká…

Jakož se můžu obdobně ptát dnes, zde, neboť tenhleten úkol navštívilo tam do dopoledne dnešního již 27 vizitorů, z nich ani jediný, či jediná, nezanechali sebemenšího vzkazu nazpátek.
Něco zásadního jim chybí (čumilům = voyeurům), přesto za pár dnů vyrazí pod hesly všech těch hole mentálních kadávrů vstříc krchovištím volebních místností.
Občansky beznadějným výsledkem tohoto marše jsem si naprosto jist.


Celý ten Wittgensteinům odstavec týkající se Duckrabbita, tedy mezí našeho vidění a případným nakládáním s ním skrzeva naše myšlení, například způsobem malířského zpodobování (a proto by mohl být případně důležitý jako inspirace směru autorského myšlení v souvislosti s nedakonickou výstavou), zde tedy zveřejním v plném znění v předpokladu, že kdosi jej jakýmsi jeho komentářem rozvine zde.

Nebo dokonce, a to by bylo wittgensteinovsky zásadnější, jej vizuálně rozšíří v podobě jakéhosi svého Duckrabbita.

Jednalo by se zřejmě o jakýsi interval uvnitř autorovy hlavy, o něco, co zatím před mou výzvou ani jemu zřetelně viditelné nebylo.

Pomohu si mým vlastním příkladem ze včerejška, který se odehrál jako moje zkušenost již předpředevčírem, či ještě o den dřív, o čemsi jako vidění bez vidění, poněvadž bez souvisejícího myšlení - včera jsem, po pauze nutné k promyšlení pouze došel místo vyfotit, abych rozvíjejícím slovy rozvinul následující dva předpoklady.

1/ Starosta zdejšího města je nevidoucí hlupák.
2/ Mapa obecně je instrument sloužící k orientaci popřípadě informaci, k informování, a informace obecně má větší hodnotu ve chvíli, kdy ji bezprostředně potřebujeme. Hodnota informace spočívá v její užitečnosti.

Zkrátka, jak to vyjádřil Norbert Wiener, zakladatel kybernetiky: Žít, znamená žít s přiměřenými informacemi.

Mapa tedy obecně je užitečnější před cestou samotnou, nebo v jejím průběhu - na jejím konci je její informační hodnota nulová.

Z tohoto ohledu je starosta zdejšího města blb, třebaže byl zvolen naprosto demokraticky.

Jak dlouho dotyčná mapa na daném místě zdejšího města visí, nevím, ba ani nedokážu odhadnout. Míjel jsem ji pokaždé cestou do Polska i z Polska zastrčenou mimo můj zrak, až teprve pře pár dny mi mimořádně ostré podzimní slunko odhalilo její existenci zhruba v ploše dvakrát tři metry (2x3) nadélku.
(Možná, že vše souviselo s mou zkušeností nedělního obrazce pěšky městem, že jsem se k podobným okolním podnětům, teď již mi potřebnějším, stal pozornější.)
Připomínám tuhle jednotlivost v souvislosti s onou wittgensteinovskou zkušeností vidění jakožto myšlení.


Místo, tedy zeď s velemapou, se nachází opodál, stranou trasy pěších i řidičů okolo jezdících aut, mimo zorná pole okolochodících směřujících tam, jakož i třeba moje - a to jsem opravdu vyhlášený klepař a zvědavec. Pro ty, co přicházejí z Polska, a pro ně by dotyčná mapa mohla poskytovat informace informačně zásadní, tak pro ty je její existence zcela neviditelná, ledaže by měli oči umístěny na zaprdelených zadcích.
Pokud by byla spatřena, je nepoužitelna, nachází-li se pro kohokoli již vycházející z města, a ne do něho vcházejícího - zhruba 30 metrů od paty hraničního mostu nataženého nad hraniční řekou mezi teritorii (i kulturami, jakož i vizualitami) dvou obyvatelsky různých zemí. Tedy států.
Užitečná na zhruba poslední 30 metrech, pořízena však za cenu několika nedakonických výstav - to jen v tom šťastném případě, že by ji kdosi těsně předtím vůbec uviděl.

Z tohoto ohledu je starosta zdejšího města blb, třebaže byl zvolen naprosto demokraticky.


Svým výkladem doplněným ukázkami jsem možná ozřejmil dílčí topografii jednoho domorodě typického maloměsta, pro mne samotného však bylo největším překvapením zjištění, že vnitřní část města, ve kterém žiji již 60 let, se mi v tom podzimním šikmém slunci náhle zjevila v obraze siluety lidské hlavy, nikdy by mě nic takového nenapadlo, nenastat ono náhlé osvícení (iluminace) spojené se změnou vidění. Jakožto myšlení.
Tedy onen stav wittgensteinovské změny aspektu.

I tentokrát jsem do záznamu tohoto svého zjištění umístil trasu duckrabbitího obrazce, který jsem onehdy prošel procházkou. Zprávu o něm navštívilo doposud 65 klientů (čumilů = voyeurů), jediný však si tuhle trasu nezopakoval, jediná se nevydala jakýmkoli obdobným ornamentem svým.
Mou zkušenost nikdo nepodrobil zkušenosti jeho.
Byť ztučnění, mozky zalité sádlem, žádný zdejší se nezmůže na dietu svého intelektu, třeba způsobem wittgensteinovské jazykové hry pouhou intelektuální procházkou. Dejme tomu nyní na podzim ve stylu melancholické nálady poetiky borghesovské.


Rozumí kdo zdejší čemusi takovému, kladu novou ukázku, vysvětlil by mi někdo její konkrétní významovou obsažnost, věcnost, ke srozumitelnosti vedoucí analogický příklad - a to vše i přes můj dnešní výklad čehosi obdobného s použitím/zneužitím jistého druhu vizuálního modelu???

I z tohoto ohledu je starosta zdejšího města blb. Třebaže byl zvolen naprosto demokraticky, svou osobou mi i brání v přístupu k mně k životu nutným informacím; čili ke zvolenému blbovi ještě (v kybernetickém smyslu) i zvolený vrah.



.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama