Kolik lidí vidělo tento příspěvek: 88.

3. září 2013 v 11:42



Zrovna včera bylo 2. září, povím vám k tomu dni příběh o dvou letadlech.
V tom jednom seděl mezi cestujícími majitel dvou zlatých prstenů vítěze Stanley Cupu. Chlapík urostlý. Vyhlášený bek.
V druhém letadle zase letělo odkudsi kam pár takových chcípáků, kteří se naposledy pořádně hýbali na hřišti jejich střední školy. Nuda.
To první letadlo tenkrát vybuchlo nárazem o jednu z věží newyorkského Dvojčete. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu zakurtovaný v sesli neudělal pro svou smrt nic.
Zatímco v tom druhém letadle ti kluci ze střední vstali, vzájemně se zaklínili rameny a s jejich posledním výkřikem Go rush! (nebo tak nějak) vyrazili jako roj v americkém fotbale proti únoscům.
Proto tohle letadlo spadlo kdesi do trávníků v Pensylvánii, třebaže jím měl explodovat snad sám Bílý Dům.
Hejno duckrabbitů, popřípadě wittgensteinů, napíchaných jako zahradní trpaslíci někde v záhonu…

Včera jsem dosáhnul návštěvnického rekordu.
Tedy ne já, který od jistého času rekordy jistého druhu nesnáší, nýbrž agent StB Mirek, tedy Jarda Nohavica, třebaže záležitost se týkala iluze zvané Duckrabbit.

Když já k takovému kroku zmínit zcela okrajově Nohavicu měl rozumné důvody nejmíň 3: roky jsme se s tím ředitelem Vencou velmi upřímně znali, pro cosi takto malicherného ho neoslovím ani ve prospěch třeba pro jiné dobrého účelu; Wittgenstein, jenž byl ve společnosti vyhlášen obdobnou arogancí, byl na konci války v 18. v Horní Adiži nedaleko zrovna toho Milána zajat, čímž bych býval dramaturgicky sklenul aristotelovský oblouk přes 4 válečné roky od začátku do konce; zvěst o vidině laciné a snadňounké výstavy v Itálii, kolik by mi přihnala do těch Nedakonic lačných slávy kunšoftů!
Shrnuto: Aristoteles třeba se zdejším nehodí ani jako ten trpaslík do záhonů.

Na fejsbuku se mi do večera na tuhle příležitost nalepilo (Kolik lidí vidělo tento příspěvek: 88) masařek takové hejno, že tentokrát jsem překonal všechny svoje dosavadní rekordy popularity - on ten Jára agent Mirek je přece jenom festovní celebrita, kam se na něj hrabe ten masmediálně neduživý chcípák, chrhel značky Duckrabbit!
Heleďte ho, chrchel moped Pionýr o obsahu válce sotva 0,5, oproti mastodontní čézetě tak dvoutisícovce, s kapotovanými i brzdovými pedály…

Co je však v tom včerejším symbolickém číslu 88 podstatné, kromě toho, že to jsou 2 nekonečna svisle za sebou?

Agent StB Jarek Nohavica je pro zdejší gigant do sochy.
Zatímco hned třeba ten Wittgensten, jeden z nejcitovanějších filozofů 20. století, nemá v Olomouci, v jediném zdejším domorodém městě, v němž delší dobu pobyl, a načal zde dokonce poznámkami Tractatus, tak ten v té Olomouci od umělců nebo filozofů ani pamětní desku.
Z čehož, jako souzeno z diference zájmu domorodého publika, je očividné, že Ludwig Wittgenstein, jednoroční dobrovolník C. K. armády nebyl agentem StB.

Na www.svazky.cz není dokonce veden ani nikdo z Wittgensteinovic velmi rozvětvené rodiny.

Proto takoví trpaslíci zde mezi námi v našich veřejných záhoncích nemají místo, čest práci!!!


Co je však v tom včerejším symbolickém číslu 88 ještě podstatnější kromě toho, že to jsou 2 nekonečna?

Prostě mi to nedalo, a kouknul jsem se do statistik blogu, na který příspěvek z obrázku na fejsbuku odkazoval.
A ono, hele, z těch 88 evidovaných se podívalo na blog pouhých 8 zevlounů, z nichž, řekl bych, jediný nedočetl, nebo nedočetla, až do konce - přece by mi snad v komentářích nechal nějaký zásadní vzkaz.

Kvůli úspěchu blogu, potažmo fejsbuku, bych se měl snad pustit do tématu třeba zombie, namísto estébáckých agentů - ostatně, nějakou kvalifikaci bych k tomu snad měl mít, když sama StB si mě vede pod krycími jmény Umělec; anebo dokonce Spisovatel.
Přičemž na Járu byli tenkrát nasazeni agenti pouzí 2, zatímco na mne hned v kusech 3!!!

Namísto čehosi čtivějšího, či čtenářštějšího, pořád málo č, č, č? - tak tedy ččččččččččččččč a hned potom čača, tedy cha-cha, chachacha, já se budu sveřepě držet mého nemasmediálního naturelu a navážu příštími bludy o čemsi, čemu se důstojně říká oběť.
Jenomže ještě předtím budu krapet lidovější, neboť i já vám zprostředkuji rovněž cosi folkového, čili volkového, tedy pro lidi, třebaže zrovna tady asi valně se svým repertoárem nepochodím, zvláště pak jedná-li se ještě ke všemu zlému o haiku:

[03.09.2013, 04:44]
Duckrabbit - žrádlo
pro kočky: konzerva, sulc,
vůně, též vločky.


Za trpaslíka Andyho W. jsem mohl tenkrát dostat od estébáků tak zhruba 3 roky života natvrdo.
Tak málo mi byl nutný k životu. Bývala by to tenkrát svým způsobem byla taky oběť, při níž by tehdejší i dnešní domorodci řekli leda Dobře mu tak!

Proto jsem velmi citlivý na jakékoli oběti zástupné, tedy neautentický alibismus, k nimž zdejší domorodci mívají obzvláštní sklony. Zrovna já že bych si odněkud ze supermarketu přivláčel pytel konzervovaného žrádla pro kočky, dokonce vyrobeného z kachen a králíků současně, jak je takových nabídek plný internet???
Já přece nejsem nějaký jen tak ledasjaký jára, abych je potom (granule, tyčinky nebo masité obsahy plechovek) cmuchtil na plechu na pláni před nedakonickým nádražím, předstíral, a hanebný z nich výsledek posléze před blesky plesky fotoaparátů a světly TV nasypal do vázy duckrabbití urny, směju se hned nahlas, jako třeba chechtával se trpaslík Ladislav Klíma, cha, cha, cha.

Pokud na čemsi nejsem vědomým podílníkem, nemohu tomu přinést nebo vzdát oběť…

(A vlastní můj podíl na výstavě by měl být natolik zásadně výrazný, abych si případnou smrt 2 naprosto nevýznamných, nedakonické kachny a nedakonického králíka, dokázal mravně zdůvodnit - z tohoto ohledu i pouhý mramor, na něhož se dlátem z jakéhosi rozmaru sápeš, ani on není jen tak ledasjakým kusem kamene.)

Oběť znamená vykoupení a očistu…

(Jára N. čehosi tak triviálně jednoduchého není schopen, jak i jeho p. t. zákazníci.)

Co tak asi žere Duckrabbit?, zeptám se tedy těch, jež holý pojem oběti zcela míjí a kterým na sám konec jejich návštěv zde nabídnu na obrázku ve warholovském stylu nějakou tu nějakou zase kitkat techno kachnokráličí tyčinku pro kočku, anebo je to nějaká duckrabbití žvejkačka, žužu za odměnu, že už sem nikdy, nikdy, nevidoucí, nevkročí?
Vždyť i na tu nedakonickou duckrabbití výstavu jim přístup bude zapovězen, jen zvenku za okny mohou zevlovat, přece již Starý Zákon, opakuji, tomu říká zlořečení; a bude tomu tak i tentokrát.

Nejsou totiž schopni zamyslet se a posléze odvodit, jaký je třeba substancionální rozdíl mezi slovy, jen tak namátkou, duckrabbití a kachnokráličí - a i proto z nich nikdy, když už máme to září, například pensylvánští, trpaslíci nebudou.




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama