Duckrabbiťácký všehomel.

5. září 2013 v 11:20



S vědomím si nebezpečí shonů blbců po slově Nohavica hned v začátku, sázím na to, že dnešní vjem konečně unaví jejich šmírácké čivy natolik, že v blozích i fejsbuku o Duckrabbitovi se již nebudou obtěžovat, neboť jsou tu k ničemu.

Ale jak na to?
Ale jak na to, přátelé, éééééééééééééé, jak teda na to?

Začnu citátem, a to záměrně takovým, se zřetelným slovem NEPŘÁTELSKY, ať Jára vidí, že si i v detailech na tamty jeho časy plnovýznamně vzpomínám:


Samozřejmě, vzápětí se jistě ozvou hlasy, že jsem cosi zneužil, nebo dokonce odtajnil, nebo kohosi konkrétního jako osobu hulvátsky vystavil veřejnému nebezpečí - tak bylo takhle, ptám se, anebo ne? - a porušuji estébáckou zmínku touhle zmínkou jinou, uvozenou odkazem z dnešních Britských listů: http://www.blisty.cz/art/69960.html .
Udělal jsem jednoduchou záměnu v textu Thomase Bernharda (k rakouskému národnímu svátku 1977): místo Rakouska jsem dal Čechy a nestačil se divit, jak moc se nám to podobá a jak i čas vůbec nic nezastřel (naopak!), posuďte sami, píše umělec Jiří David - dotyčný článek v BL začíná takhle, a já jej dokončuji svou jistotou: jednak dotyčný Jiří David ničím duckrabbitovským v těch Nedakonicích napřesrok přítomen nebude, zatímco já mám zrovna Bernhardovu knihu s názvem WITTGENSTEINŮV SYNOVEC válet se celou dobu kdesi na stole.

O Wittgensteinovi samém se traduje, že byl až nechutně arogantní - bože, Bože, díky, díky Ti, chlapíku odvážný, zaň!!!
Když poslední hrubky, i tu z mnoha dobrých důvodů, jsem si, já Lach, vědomej.


Kdyby snad někdo chtěl nějakou podobnou vlastivědnou procházku okolo jména důstojníka StB Liberdy, patřičnou vstupní slavobránou by byla asi zmínka, že dotyčný dodnes za mzdy a příští penze slouží ve složkách Policie ČR.
S plným vědomí těch všech třeba 11 posledních prezidentských kandidátů - jak i těch dvou prezidentů před nimi. Inu, znáte to, a i ten Thomas Bernhard o tom ostatně pořád píše, nacisticky utkvělé Rakousko.

Pro můj účel základní, tedy odehnání zevlounů od bran, však stačí pohlédnout do levého vyhledávače estébáckých agentů na serveru www.svazky.cz , identitu agenta StB Škrabáka nasazeného na Járu Nohavicu si tam najít, agentů Škrabáků je tam tedy přítomno jen pár, já sám bych nejspíš sázel na toho tady druhého, i když třeba hřebec Korok běhával překážky na Pardubicku líp, a jsem jen zvědav, kolik těch zdejších čumilů se zrovna za tímto exemplářem rozežene, vyptávat se ho na Járu tenkrát…


Ale jak ty zdejší blbce znám, mají tak leda naděláno v kalhotách, tedy ve slipech, boxerkách i kytičkovaných kalhotkách. Do tang uzoučkých jim pro všeobklopující mě hněď (nejenom rakousky nacistickou) naprosto nevidím.


Ale nyní již, opuštěni snad čumilními blbci, se zase mohu vrátit k tématu té nedakonické výstavy.
Podezřívám, nyní již bez všech příznaků paranoidních snad, že železniční stanice si tyhlety drážní propagační materiály tiskne sama, neboť mi připadá, že na plechové tabuli v nedakonické čekárně je k účelu použita modř o několik odstínů světlejší.
Já bych volil z možných modří ze vzoru drážního manuálu zřejmě odstín tenhle, ibeemovský, případní autoři, domluvme, ujednoťme se demokraticky na něm, jakož i na následujícím typu písma - třebaže v těch Nedakonicích napřesrok žádní autoři nebo autoři přítomni, tedy až na onu krámskou kremační urnu k nabytí za pouhých 120 ká, nebudou.
Logo, či přímo piktogram, malého i je známé a dostupné na internetu, dokonce by kterýsi iniciativní divoch mohl už nyní zhotovit mustr celé takovéto rozesílací předlohy ve formátu A4…



Doufám tedy, že už jsou opravdu pryč, nebo rozum je prý odrazuje.

Proto můžu začít téma z mé strany nerozumné, které mě ovšem pronásleduje poslední dva dny, když přitom naponejprv jsem je zaznamenal jen jakoby takovou zajímavou dílčí vizuální vnějšnost, aniž jsem si vůbec byl položil otázku Co to je? - ale jakýsi ze vzpomínky rozevlátě nutkavě uvízlý cár mě vrátil po hodinách nazpátek, divu není, vždyť přece nedávno jsem o oblacích, či Prosperovi, jako duckrabbití možnosti přece psal.


Sám vizuální výsledek mě nezajímá, nezohýbám před ním svůj divácký hřbet, a to nejenom proto, že i jeho autor Federico Díaz ničím duckrabbitím napřesrok v těch Nedakonicích přítomen nebude - zásadní je zde onen intelektově technologický nápad, ono uvědomění si zkušenosti sociologické, odedávné filmařiny, jakož i schopností estébácké metody shromažďování informací mozaikovitým způsobem, Wittgenstein třeba by ihned viděl přesnou souvislost s kterousi matematickou disciplínou; zdejší intoši v posledních časech pleskají o prožitku současného světa jako stavu tekutosti, a tady se jim nabízí tento pocit dokonce hmotně zvizualizován - všecko se to ke mně dostalo přes článek rakouských domorodě českých novin, které na jakési zdroje teorie kašlou, a já na internetu při prvním letmém hledání je nenašel.
Pokud někdo má, sem s odkazy na ně!!!

Zatímco se zase všichni zdejší teď vrhnou na onu tekutost, v míře stejné, jak před pár dny na toho Nohavicu, já ostanu i nadále u oné vizuální imobility plošného obrázku Duckrabbita - s povzdechnutím však, jak by mohlo být zajímavé shromáždit třeba pár stovek dobrovolných fandů na kterémsi náměstí, celý jejich život na tomto místě nějaký čas (v hodinách) potřebně monitorovat a zaznamenávat (už třeba jen webkamerou a několikanásobně zrychlit), a přitom je nutit průběžně zcela dobrovolně lemovat na dlažbě náměstí předpřipravenu obří kresbu Duckrabbita.

A potom už to podle zcela standardního postupu Federica Díaze odlít umělou hmotou…

Inu, noťas zvládám o trochu více nežli uživatelsky, manuálně jsem naprosto nezručný, estébácké agenty nezdravím, takže z mé strany těm tuzemským výtvarným umělcům žádná konkurence nehrozí, na kytaru rovněž ani akord brnknout neumím - dlouhé roky, vlastně už od června 90., jsem veřejně nepsal, a dneska jsem se párkrát přistihnul, jak se při soukromém psaní zase usmívám. Ano, tentokrát při vzpomínce na sám začátek mého vztahu s počítačem před více nežli patnácti roky, kdy mi hned dva znalí prorokovali, že stejně nakonec skončím jako autor komponovaných hypertextů, do dneška jsem nevěděl, co by to žánrově tak asi mohlo být.

A potom už to podle zcela standardního postupu Federica Díaze odlít umělou hmotou…
Přilípnout pak tam kdesi v nedakonické čekárně na zeď, úplně stejně, jak tamní venkované odedávna přibíjejí hřebíky a sekerami na svislá prkna vrat krvavou čerstvě stáhnutou kůži zrovna zabitého králíka…

Básník Jan Skácel si tohoto mýtotvorného obrazu básní všimnul.

Zuzana | Úterý v 13:05 | Reagovat
"JAKÁKOLI VĚC NEMÁ VÝZNAM, POKUD V SOBĚ NEMÁ SÍLU ZVEDNOUT SE DO MÝTU." Mám pocit, že dnes dostávajú status mýtu veci a udalosti čoraz čudesnejšie. Veď si satčí prečítať knihu Mytologie od Rolanda Barthesa. Aký je ich skutočný význam?

Nevím, nakolik se jí jejich síla či oprávněnost jeví, ale milá paní Zuzana, profesí kunsthistorička, znalá od začátku tématu, se na moje důvody k Duckrabbitovi jako o čemsi potenciálně mýtotvorném takhle neptává.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama