Přimlouvala bych se za oběť symbolickou...

26. srpna 2013 v 10:25



Jistá slečna, Radka Mothejzíková, jinak také redaktorka http://kultura21.cz/ , což je server s průběžně doplňovanými články a glosami o touto redakcí sledovaných aktivitách přibližně takového technologického druhu, tak tedy kdosi, kdo mi s nedakonickou výstavou vůči zcela jí netečné kulturní veřejnosti velmi významně pomáhá, tak tedy tato osoba mi po zhlédnutí včerejšího mého blogu o oběti k němu ihned přislala tento stručný komentář:
Přimlouvala bych se za oběť symbolickou...

Kulisovitost. Přetvářka. Nedořečenost. Nedůslednost. Předstírání. Substituce. Náhražkovitost. Nedostání čemusi vyřčenému nebo slíbenému. Náznakovitost. Podvodnost. Trochu chuť jít do války, a radši z mnoha zastydle rozumných důvodů s ohledy na nejisté výsledky ne. Lokajsky za vozem i pansky na něm. Koloběžkářsky obuta i bosa. Kolotočářsky zištná.
Přesně tohle je ona ilustrativnost, kterou s takovouto báječnou příležitostí jako základní znak současného tuzemského oficiálního umění jakéhokoli druhu (ale taky třeba občanskosti) již po několikáté předkládám, tedy ono cosi jen jako jakoby autorské i občanské.

Tedy cosi, jež je podstrčeno smyslům, elementárním čivům, ale neobstojí před kritikou souvislostem autentických jevů dbalého rozumu.
Včera jsem písmem zalitoval, nemaje čím ilustrovat (tedy v mém případě argumentačně vizuálně doplnit) můj blog, ovšem jen co jsem si včera přečetl dámy vzkaz, ihned jsem pádil k řece za městem, vykonat tam nikoli potřebu, nýbrž důkaz.
Před několika měsíci jsem opodál podnikl pokus o pastiš Jaspera Johnse, s papírem potištěným symbolem/podobou Duckrabbita plujícím po vodě. Dotyčná předloha sama, několikrát při této produkcí před skly mého nikona tenkrát potopena, vyšla z tohoto setkání ve vzhledu značně pošramocena, jinému by byla k nepotřebě, já ji však nevyhodil - a týdny schraňoval.
A již jsem s ní tedy pádil na kamenitý břeh, kde jsem ji na několikerý pokus konečně zapálil, aby při takové zásadně závažně demonstrativní příležitosti shořela pro důkaz nejapnosti smyslu některých obětí tentokrát před objektivem mé videokamery.


Ilustrace, jež zažila setkání se živlem vody, podrobila se zkušenosti se živlem ohně, jímž se změnila v dým vzduchu, jakož i popel, z něhož, jako hlíny, jsem byl stvořen, a skrze můj vlastní popel se do tohoto stavu prvotní hlíny živlu země zase navrátím.

Kdo se podrobí času, a dějem mého důkazu (jenž mnohý by nazval dokonce videoartem) se pohledem opravdu zaujme, uzná bezvýznamnost tohoto story jako (příkladu) oběti čehokoli (a zde již v souvislosti se slovem oběť záměrně nepoužívám výrazu zástupné) - pozor však, až na ten závěrečný popel zhroucený v sama sebe do stavu objektu připomínajícího květ seschlé růže.
Mohl bych na tohle téma ihned vyprávět jednu moravskou pohádku, jež se zkušeností stýká s legendou o vlastní smrti pražského rabiho Löva.

Když jsem spálil, obětoval bez výsledného významu, a vracel se pěšinkou vyšlapanou na valu navigace podél řeky nazpátek, jako v Hérakleitově mýtu objevily se mi za chůze v bdělé mysli připomínky na starozákonní příběh o nedokončené oběti Abrahamově, jemuž sám Hospodin k příštímu poučení vyměnil pro takovýto účel jeho mileného syna Izáka za beránka.
Starořecká Ifigenie byla rovněž původně obětována bohyni za zdar Trojské války.

Život, jako hodnota nejvyšší, neodvratitelnost síly a moci bohů, a vedle čehosi takového ohromujícího já na pekáči venku před nedakonickým nádražím celý týden den co den škvařící těla králíka králíkárenského a kačeny dvorkově domácí, v jejichž příběhu je cosi bestiálního či starodávného pouze to, že pro mou zcela nechlapskou útlocitnost si budu muset tyto dva exempláře dát kýmsi místním zabít, nejlépe pak bez sebemenší ztráty krve; tedy kohosi holýma rukama je oba nebožtíky uškrtit.

Z autentického rituálu jde strach (naplňují se jím však ony Aristotelovsky nutné atributy úžasu a bázně), z jeho prapůvodní hrubé dávnověkosti se vším všudy, z jeho poctivosti, kterou dnes již pouze kamuflujeme (dejme tomu ilustracemi), ne z jeho formy, nýbrž z jeho upřímnosti, vždyť moje žďářená porce v odhadované ceně 300 káčé bude zaživa v nezavražděném stavu vážit zhruba půldruhého kila i s kožešinou, obsahy dvou nevyvržených žaludků a jedním zcela fádním péřovím.
Takový prdůšek a čmoudík, navíc rozložený v čase, unikne zajisté pozornosti Boha, zvyklého na obětní hranice tučných dýmů pomnožených dobytčích i jiných stovek těl majestátních hekatomb.
Jakož i pro naprostou nevýznamnost jiného druhu zajisté mine i pozornosti zdejších, působících však úspěšně ve zrovna tomto oboru.

Však ano, po včerejší zmínce slečny Radky Mothejzíkové, která mi s medializováním nedakonické výstavy tak zásadně pomáhá, aby všeci viděli, co v Duckrabitově případě znamená ono slovo symbolicky v původní starořecké tradici věci i původního slova symbolon, zavřu/zamču uvnitř nedakonické nádražní čekárny i transparent manifestující sám onen symbolon vyrobený mnou z papundeklu již před týdny.
Dokonce na fotografii již v kterémsi z blogů tady dávno předtím bez jakéhokoli diváckého zájmu uveřejněný.



.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama