Abstrahovat znamená odhlížet

17. srpna 2013 v 13:16



Abstrahovat znamená odhlížet - což je slovo etymologicky související s viděním.
Abstrahovat znamená od čehosi odhlédnout, ale také třeba cosi zjednodušit.
Zevstřícnit pro vnitřního ducha.

Předesílám tuhle zajímavůstku ještě předtím, nežli zmíním, že včera po poledni při četbě knihy Jerzyho Grotowského (v níž už se konečně dostávám k jeho parateatrálnímu snažení) jsem měl pocit, že konečně po asi 4 minulých měsících snah zřejmě začínám vidět jeden z objektů, které byly prezentovány na duckrabbití výstavě loni na podzim v americkém Chicagu.
K tomuto dojmu mě přivedlo náhlé uvědomění si vrstevnatosti, z níž je objekt složen, dokonce se v explikaci k této výstavě mnohokrát mluví o abstrakci. Proto, kdo mé snahy pochopit Wittgensteinovu kresbu Duckrabbita již delší dobu sleduje, ví, že zrovna předevčírem na pismak.cz jsem uveřejnil cosi jako svou další stručnou související esej, tentokrát o peru Duckrabbita: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=432313.

Ano, vždyť pero může být abstrakcí tělesnosti jeho původního nositele, na vrstevnatost pera nebo kožešiny (s připomínkou, že srsti savců vývojově vznikly za miliony let z původnějšího péřoví ptáků) můžeme pohlížet z úhlu jakési jiné abstraktnosti - a všechna takový významová vyvozování se snad podobají oněm jeho analogiím a tautologiím, a Wittgenstein by možná ze mne jimi měl radost.


To je rovněž Duckrabbit, zmíněný již kousek loňské chicagské výstavy - alespoň nazváním, nebo autorovým míněním. Zkusím se tedy pokusit vyvodit, zdali i divákovým viděním, ospravedlnitelným důvodem opodstatněného názoru, abychom stále zachovávali jako kritérium onen paradox Wittgensteinovy věty.
Abstrakce je obecně též i cosi jako zvýznamnění zásadního výběrem, nebo odstraněním čehosi méně zásadního - v tomto pojetí bych zde předpokládal zachování smyslu (nebo zvýraznění dílčí vizuální podobnosti), byť i na úkor záměrného odnětí původní stvorovy vizuální podoby.

Rozlišuji zde králíkovo ucho z bočního pohledu, jakož i kachní zobák viděný z anfasu. Dokonce ve scéně nad šipkou k sobě stulené i hlavy vlevo králičice a napravo kačera.
To vše v onom pocitu původní organické souhrnosti, jakož i materiálové vrstevnatosti v kolážovém principu (stejném u Duckrabbita), jež se ovšem pocitově měnívá, projíždíme-li dlaní živou kočičí srstí nebo hladíme-li proti délce peří holubí.

Autor nám tu vzbudil haptický vjem. Aniž by se nám s ním spojovala potřebná významová vizualita původního Duckrabbita. Cosi zde však vymizelo, nebylo autorem intelektuálně k vidění dáno, oproti vjemu divácké radostnosti, jenž mi je schopna poskytnout malba bílého čtverce na bílém pozadí…


Abych se třeba dopídil, po vzoru starých praktiků, kteří například kvalitu kompozice původního díla posuzují a hodnotí v zrcadlovém zobrazení, učinil jsem tak dokonce dvojitě: převedením původního do negativu se současným levopravým převrácením, mám již přece z mé mnohaměsíční intelektuální duckrabbití praxe podobnou, a významově snad úspěšnou, zkušenost obdobného dvojího zezrcadlení.


Včera navečer jsem se vrátil z města, nohy v sandálech naboso špinavé od tretuárového prachu.
Když jsem si nohy umyl, vodu z vany jsem pouze vypustil, sděluji, hosti, i takové budoárové intimnosti. Tento špindírácký stav jsem zjistil hned ale až ráno dnes, s náhlým však nápadem jsem běžel pro nikona, abych pro účely výukové vyfotografoval nahnědlou sedlinu usazenou na dnu vany.


Každý snad v tomto nevýpustku uvidí (v zrcadlově převráceném původním dojmu) jedno okolo sovy.
Abychom však obdobně neviděli v případných exemplářích připravované nedakonické duckrabbití výstavy cokoli, abych zamezil autorské nedůslednosti či nedotaženosti, mentální nedostatečnosti, dokonce i přímé podvodnosti nebo hochštaplerství a jiným dalším výsledkům hole autorského exhibování bez jakékoli z vnitřního ducha plynoucí zaujaté důvodnosti, zvýrazňuji ihned červeně jednu platící zásadu:

S každým případným odevzdaným artefaktem na Duckrabbitovo téma předá autor, i případná autorka, doprovodnou písemnou dokumentaci - nejlépe stručnou esej, nebo poznámky co nejvíce charakteru deníkových zápisků.

V nedakonické výstavě se přece jenom jedná o úctu k Wittgensteinově tradici, když on sám zastával mínění, že jazyk, řeč, slovo jsou podmínkou jakékoli myšlenky, včetně té okolnosti, že i vidíme jen jazykem.

Samotné obrazy tedy nestačí, vždyť jsem jimi, různými, denodenně různě úzce obklopeni, a je nám to, jejich přespočetnost, jako při poznávání abstrahujícím myslím, vůbec k něčemu?


Původní chicagský obraz jsem tedy stále ještě neuviděl…



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama