DOTYČNÝ MÁ NA FEJSBUKU NICK YANUS STŘÍBRSKÝ.

28. června 2013 v 11:48



Janus, čili Dvouhlavý.
Sám zřejmě netuší, že tu dochází k jisté paralele, tedy i analogii, s onou obdobně scelenou dvouhlavostí Wittgensteinova Duckrabbita.


Včera mi poslal pár dokumentujících fotografií na téma, že domodeloval první svou okrarínu s duckrabbitovskou podobou: výška 11,5 cm. délka i s ušima 17 cm. Foukat se bude králíkovi hubou…
Hm.
Až předmět doschne a následně vypálí se - a pokud při tomto procesu nepraskne a autor do něho poprvé vdechne, foukne, zaduje, mrtvé tělo vydá zvuk…
Pokud nastane tohle berešit, bude to vůbec poprvé na světě, co Duckrabbit promluví, což je stav jaksi navíc teorie, poněvadž ho ani sám Wittgenstein nepředpokládal - a on u nás, námi, bude tu!!!


Jako každá nová, objevitelská, věc má i tento modul, polotovar, některé zatímní nedostatky, které je třeba pro úspěšnost příštích pokusů co nejhlasitěji zveřejnit:
a/ nejzásadnější je, že v podobě Duckrabbita se jedná o současnou existenci kachny a králíka,
b/ pro naše zření je kachna identifikovatelná jejím zobákem, který ovšem autor okaríny nazývá ušima, pokud bude bude slova zaměňovat, zrušil by onu zásadně nutnou wittgensteinovskou iluzi,
c/ tento problém názvový či identifikační tady vystupuje z jedné zásadní příčiny: původní Wittgensteinova kresba je záležitost plochá, zatímco včera domodelovaná okarína je věc prostorová, jejíž povinností a základním údělem je ono zachování vždy současně jsoucí dvojpodoby dvou zvířat při každém možném pohledu.
Proto předpokládám, aby se vyhovělo zejména poslední podmínce, bude nutné v nové verzi okaríny v jejím tvaru podobu všech zásadních wittgensteinovských atributů zpřesnit.


Mnohému divákovi sice již teď nyní (oprávněně) může prozatímní podoba připadat jako dokument existence čehosi z jiného prostoru, a to ještě není podobě téhleté indicie mimořádnosti ještě zdaleka vývojový konec. Je totiž žádoucí, aby se dosavadní vzhled posunul do stavu vhledu, tedy ještě zásadněji z ilustrující reality do čehosi jako mýtického prostoru. Plně však odpovídajícímu původním Wittgensteinovým pokynům.
Je zde totiž problém oka umístěného na hlavě původní Wittgensteinovy siluety. Stejné oko by případný pozorovatel viděl i z protilehlého pohledu, stačí si jen pro pokus siluetu podélně zrcadlové o oněch 180° otočit. Převrátit.
Takže jsme získali vědomí dvou/2 objektů. Jenomže každé z těch dvou původních zvířat je dvouoké.
Aby byl tedy nutný počet očí (4) naplněn, jsou nutné ještě 2 otvory: jeden ve středu čela kachny, druhý v čele králíka, tedy podvakrát cosi známé z mytologických tradic jako třetí oko, místo koncentrace vyššího poznání.
Třebaže jím, oběma, při foukání do okaríny, bude pouze unikat ven vzduch.
Unikat vzduch - anebo (při promýšlení způsobem jedinců tlup kultur zcela přírodních) odcházet duch?
Duch jako ono pneuma obdobně dávnověkých vzpomínek…





.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Yanus Yanus | E-mail | 28. června 2013 v 12:10 | Reagovat

Sám zřejmě netuší, že tu dochází k jisté paralele, tedy i analogii, s onou obdobně scelenou dvouhlavostí Wittgensteinova Duckrabbita. Vážně?

2 vystrednosti vystrednosti | 28. června 2013 v 12:56 | Reagovat

Zřejmě.

3 vystrednosti vystrednosti | 28. června 2013 v 12:58 | Reagovat

Někde Januse pojmenovávají jen jako dvoutvářný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama