BRZY BUDOU PRÁZDNINY,

20. června 2013 v 13:24



V NICHŽ ZAČNE PLATIT ČTRNÁCTIDENNÍ SLEVA ZA TISÍCOVKU NA VŠECHNY VLAKY.

Byla by škoda ji nevyužít, nevyjet každý den čtrnáctkrát po sobě někam jinam, Duckrabbita nafotit!
Třeba jeho siluetu viděnou na pozadí bájeslovných Hradčan; a podobně.

Včera večer s usnutím jsem měl tenhle nápad, dneska hned časně ráno jsem vyrazil do oficíny za město, aby mi kolega Pavel vytisknul jinou zase významovou verzi Duckrabbita.
Tentokrát na fólii: průhlednou, transparentní, a tedy i průsvitnou - kterýmžto slovem se ocitám prostřednictvím stejného slovního kořene poznovu u známého slova zásvit. A tedy po zhruba 14 dnech opět u původního zdroje Wittgensteinova.


Na začátek jsem zvolil Duckrabbitovo zpodobení co největší, vytištěné přes celý formát A4 - poněvadž jako inteligentní organismus se snažím dodržovat pravidlo, že na každém začátku mají být případné chyby co největší.
Ruku jsem měl rázem krátkou, nenatažitelnou již vpřed, vítr mi před objektiv nikona představenou fólii rval a ohýbal. A co zejména: budu se muset podívat do návodu, zdali je v silách zrovna tohoto aparátu doostřit do plné kvality dvě od sebe vzdálené kulisy: jednu v extrémním popředí a druhou pak nekonečně vzdálenou.
Jistě, stačí pro příští účel vytisknout Duckrabbita jen čtvrtinového, předstrčit zmenšenou siluetu drženou v prstech, foťáku se s novými prostorovými proporcemi povede třeba stihnout ostřit paralelně oboje.
Do prvního zlevněného prázdninového termínu zbývá ještě týden.

Pokud se povede a vše sladím, získám cosi jako proces razítkování Duckrabbitem v obrazově i významově různorodých prostředích. Cosi obdobného tomu dnešnímu domorodému hajlování, kterému jedinci zdejší holoty říkají lajkování. A dosahují v něm, či jím, obzvláštní míry dobytečnosti, jak jsem zřel včera, kdy kdosi olajkoval (líbi se mi) i zprávu o smrti kohosi mu sympatického.
Jako tamti v Osvětimi.

Já teda budu žít Duckrabbitem, a vy si teda žijte lajk!

(Jeden středověký mistr napsal rukopisně pod zrcadlo na zdi na pozadí svého obrazu: Byl tady. Taky svého druhu, ale jaký!!!, lajk!)
Zatímco můj nápad je cosi jako obraz s logem, cosi všem známého a zažitého z podoby horního rohu obrazovky v průběhu televizních zpráv.

Obraz vkomponovávat do jiného obrazu - se snahou iluzí jednotnosti měnit v simultaneitě stav zatímního zření...



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama