A mohlo by být, že by mi byl obraz ukázán a že já bych v něm nikdy nic neviděl.

20. dubna 2013 v 14:14



A mohlo by být, že by mi byl obraz ukázán a že já bych v něm nikdy nic neviděl.


Pokusím se svůj, možná pochopení rozšiřující, nápad, vysvětlit v korejštině.


Nalevo kachna, napravo králík, mnohokrát už bylo řečeno.
Jenomže obě tato dílčí zjištění platí jen za stavu, že levý i pravý náš dílčí aspekt jsou spolu bezprostředně spojeny, v jakýsi, i když třeba obtížně, popsatelný či vyjádřitelný celek. Jakkoli nás svým významovým výsledkem matoucí - cosi jako souvislost celkového významu při tomto stavu zření v jakémsi společně jednotícím smyslu chápeme.



Stačí však, pro pokus, obě poloviny významu předešlého obrázku od sebe nepatrně oddělit.
Zůstáváme si sice i nadále jistí, že vlevo je v nějaké části kachna a vpravo králík, ovšem čehosi jako jejich jednoznačné významové společnosti nebo soudržnosti začínáme snad již postrádat.



Snad i kromě Korejců ještě kteřísi pochopili z ukázek stav mého prvotního vnuknutí, pocit, že je docela možné, že dotyčné věci jako celku přestáváme rozumět, pokud se dvě její vzájemně významově související části dostanou od sebe mimo výseč úhlu našeho sjednocujícího pohledu. Pokud pouze mezi pouhými dvěma částmi bezprostředně vzájemnými ztratíme významovou souvislost, onen chápaný celek.
Korejci, jako tvorové šikmoocí, mají proto zřejmě tento pozorovací úhel o cosi širší, nemáme-li podobné predispozice, měli bychom je začít ihned intelektuálně cvičiti.

Z poslední širokoúhlé ukázky snad aspoň kteřísi pochopili, že k rozvíjení svého nápadu chci použít filmu, tedy film jako žánr, a začít být činný čímsi jako intelektovou multimedialitou.
Nebudu pracovat s čímsi, co se v dramaturgické hantýrce nazývává oddalování dramatického napětí, použiji metody jiné, kterou jsem bývával zvyklý nazývávat obloukování, a o čem mám pocit, že se odvíjí až od starého klasika Aristotela.
Její mnou hýčkávána existence spočívá v tom, že v toku syžetu zkonstruuji nějaký zřetelný motiv, nikoli jen ve smyslu prazákladu konfliktnosti, ale spíše nějakou scénu, etudu, obraz - a po nějakém čase, po uplynutí mnoha dějových a příběhových peripetií, kdy divák zcela zapomene, se k tomuto motivu, scéně obrazu zřetelně a čitelně čímsi obdobným vrátím - a divák, je-li takovou dějovou vzpomínkou zasažen, s o to větší emoční i intelektovou spokojeností, nebo ukojeností, sleduje příští děj.
Obě tyto dramaturgické metody nejsou pro diváka jako zvíře emočně ničím jiným nežli co známe z praxe všedně kopulační pod termíny jako třeba oddalované vyvrcholení, a podobně.

Na zdech nedakonické nádražní čekárny tedy mohu zahrát film, příběh ke slávě Ludwiga Wittgensteina, stačí mi k tomu pouhý mezi prsty vysoký sloupec listů formátu A4, z nich dva musí být potištěné. Úvodní polovinou významu kachna, a závěrečný papír významovou polovinou králík.
Každá áčtyřka je filmové okénko, mezera mezi nimi na dva prsty toť svislá čára dělící mezi sebou dvě sousední políčka filmového pásu. Pokud víme, že 1 jednu filmovou vteřinu tvoří pohyb okének 24, pak si snad spočítáme výslednou délku mého filmu v čase.

Zlatí Korejci!

Natluču papírovou čtvrtku s půlvýznamem kachna, učiním dva prsty mezeru, natluču prázdnou bílou čtvrtku, dva prsty, další čtvrtka - všechno za sebou v co nejvíce vodorovné řadě po jedné stěně čekárny, pokračují toutéž vodorovnou řadou bílých čtvrtek a dvouprstových mezer na druhé zdi, na třetí…
A na čtvrté stěně, pro půlvýznam kachna počáteční, celý film ukončím natlučenou čtvrtkou s vytištěným půlvýznamem králík, v jisté vzdálenosti od sebe se na sebe ta zvířata mohou dokonce dívat čumáky.
Postavíme-li se před tento výjev, viděny dvě části původního významu nebudou už mít význam ten prvotně týž, původní. Dokonce tato výsledná konstelace může být v té šíři původního pozorovatelského úhlu zcela nesrozumitelná.
Na vině nebude pouze další z vizuálních iluzí, ta zrcadlová, ale spíše stav, který bych nazval oddělení významovosti od podstatnosti.
Zmizí onen pozorovatelský úhel, v rozpětí úhlu jehož ramen jsme zvyklí chápati.
Možná i viděti.

Použiji-li opět filmařského žargonu: namísto úhlu (škoda, že v této pozorovatelské poloze nemohu užít výrazu rakurs) jsem nyní k pochopení zcelující vzájemnosti dvou půlvýznamů nucen použít panoramu, dokonce jakoby imaginární kamerou vykonanou v celém horizontálním kruhu.

Inu, milí Korejci, film je přece jenom film, filmařina magie báječna, i báječná…

Co musíme vykonat, kolik nám to času zabere, abychom pochopili ono cosi, co bych nazval tvoření významu zřením z jeho dílčích částí v procesu dynamickém, dneska mi byl dán opravdu báječný zásvit aspektu neznáma.



.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama